Tomáš Hradil: Musíme podporovat každého, kdo své okolí mění k lepšímu

Patriotismus s sebou nemusí nutně nést jen správné barvy a symboly. Někdy jde čistě o každodenní sounáležitost s lidmi okolo vás a prostředím, kde žijete. Tomáš Hradil je spolumajitelem mediálně-analytické agentury, hrdým občanem města Krnova a zároveň i jeho zastupitelem, který vnímá velký potenciál v regionálních městech, a to především pro mladé lidi. Svým způsobem je to velmi odvážný přístup. Díky rozvoji nových technologií a příležitostí nám ale může život mimo velká města mnoho nabídnout. Jako florbalový trenér má Tomáš přehled ve směřování mladších generací a zajímavou budoucnost pro ně vidí právě v kraji, kde vyrůstají.

Zastupitel a florbalový trenér není úplně standardní kombinace. Věnujete se sportu dlouho?

Sport a já je taková vtipná dvojice, protože si spíše myslím, že jsem sportovní antitalent. Když jsem byl malý, tak jsem jen čekal, než mi máma přinese nové ABC, a s ním jsem okamžitě letěl do pokoje a začal jsem něco vystřihávat a lepit. Nebyl jsem typický sportovec, ale naštěstí jsem vyrůstal v osmdesátých letech, kdy děcka běhala venku za balónem, a tak jsem neseděl jenom zavřený doma. Aktivně sportovat jsem začal až ve dvaceti, kdy mě kamarádi zlanařili, ať s nimi jdu na florbal a následně jsme založili klub.

Co vás vedlo k tomu založit v malém městě sportovní klub?

Předtím, než jsme klub v roce 2010 rozjeli, jsme se jen scházeli jako partička a já přišel s tím, že jestli si chceme jen občas zahrát, tak buďme partička, ale jestli chceme klub, musíme to začít dělat pořádně. Věděl jsem, že potřebujeme profesionálního trenéra, který za svůj čas dostane i zaplaceno a naštěstí jsme ho také sehnali. Jde tedy vidět, že i malý klub z malého města může mít profesionálního trenéra. Jde jen o způsob využití peněz, protože ve většině klubů je bere funkcionář nahoře, který nic moc nedělá, a trenéři jsou dobrovolníci. U nás je to naopak.

Věnuješ se sportovním otázkám i v zastupitelstvu?

Jsem ve sportovní komisi. Je to jedno ze zastupitelských témat, ale rozhodně ne stěžejní záležitost. Naopak, často je problém, že se sport příliš míchá s politikou. Budují se obří nesmyslná sportoviště, ale kdybych vás provedl tady Krnovem, tak uvidíte, že stav sportovních plácků u sídlišť je paradoxně horší, než když jsem byl kluk. A díky tomu, že jsem začal sportovat až později, jsem nebyl tolik zatížen prostředím okolo. Později jsem s hrůzou zjistil, jak fungují třeba soutěže na regionální úrovni. Jde o určité sportovní křupanství, kdy sportovci dohrají zápas, zapálí si cigaretu, dají si pár piv a často se to děje už před zápasem. To mi přijde smutné.

Postrádá to určitý sokolský duch.

Přesně. Neříkám, že musí být každý sportovec nekuřák a abstinent, ale tahle atmosféra mi není blízká. Místo toho, aby se ve sportu pěstovalo gentlemanství, sokolství a vedení k nějakému zdravému životnímu přístupu, tak se ty děti drilují. Trenéři, rodiče a všichni ostatní jen tlačí na výsledky, s naběhnutou žílou na krku tam na ně řvou a stresují. A děti jsou z toho akorát vyflusnuté, a pak dochází k brutálnímu úpadku počtu sportovců. Říká se tomu, „drop out syndrom“, kdy děti odchází na střední školy a to je důvod říci rodičům, že už sport nebudou dělat, protože se musí učit, ale ve skutečnosti je to jen nebaví a jsou zbytečně vystresované. Z toho důvodu se pak nedaří vychovávat nové sportovce.

Co se musí změnit, abychom u nás mohli vychovávat nové sportovce?

K tomu uvedu příklad. Představte si, že máte dítě, které chodí do školy, kde ředitel shání učitele tak, že vyleze na ulici a řekne: „Nazdar Franto, ty máš zahrádku, tak pojď učit biologii.“ To prostě není průprava pro učitele, ale trénování takhle paradoxně funguje. Pokud dnes chce někdo být dobrý trenér, musí být odborně vybavený, musí rozumět z části psychologii, ekonomii, obecné sportovní přípravě, výživě, zdravovědě a vyžaduje to spoustu času a energie. Je prostě nutné tu činnost dělat profesionálně. Nejen v případě velkých klubů, ale i těch menších. Neznamená to samozřejmě vymýtit ze sportovního prostředí dobrovolnictví. Je super, když se do trénování zapojí rodiče a aktivní sportovci. Jádro by ale mělo zůstat profesionální.

Co může být motivací pro dělání vrcholového sportu v Moravskoslezském kraji?

Většinou je to bohužel tak, že sportovci se stěhují trénovat jinam, ale záleží na typu sportovní disciplíny. Pokud má velkou fanouškovskou základnu, není problém jej dělat zde. Myslím si, že nerozhoduje jen sport jako takový, ale spíše komunita lidí. Pokud funguje dobře klub, jehož jsou součástí, pokud se ti lidé navzájem dobře znají, podporují a cítí se tam dobře, tak budou rádi zůstávat. Dnes už mladí lidé přemýšlí trošku jinak. Vidí, že se rozvíjí regionální města a přichází na to, že Praha a další velká centra nejsou vlastně tolik super.

Co vás osobně nejvíce baví na Krnově?

Rozhodně je to parta lidí nejenom okolo našeho klubu. Sice jsem vystudovaný ekonom, ale dráždí mě, když slyším, že Češi mají nízkou mobilitu pracovní síly. Prezentují to jako hendikep, ale podle mého názoru to hendikepem není. Když člověk žije v nějaké komunitě, má okolo sebe rodiče, prarodiče, přátele a chce zůstat, kde vyrůstal, je to správné. Jedině tak se budou regionální města, jako je Krnov rozvíjet. Naštěstí se to už dnes děje. Nedávno jsme s mojí ženou a sedmiměsíční dcerou seděli na zahrádce v kavárně na náměstí a okolo šla paní, které mohlo být mezi 70 až 80 lety. Byla velmi milá, dala se s námi do řeči a povídala o svých pravnoučatech, která bydlí v Praze. Mohou sice komunikovat po Skypu, ale to samozřejmě není ono. Člověk si pak uvědomí, jak třeba senioři strádají tím, že mají rozlezlou rodinu po republice.

Jak vidíte Krnov v budoucnosti?

Přijde mi důležité, aby se u mladých lidí rozvíjel patriotismus, aby neodcházeli pryč. V dnešním globalizovaném světě můžete dělat cokoliv, podnikat přes internet a to je obrovská příležitost. Čemukoliv se tak může dařit i v malém městě. Teoreticky tu může vzniknout firma, která bude dělat do IT technologií, vyrábět počítačové hry, nebo podobně. Nevidím důvod, proč by to nešlo. Krnov je opravdu pěkné město a umím si představit, že se tu mohou mladí programátoři s rodinami dokonce i přistěhovat.

Vy sám máte firmu, která se zabývá analýzou médií. Jak jste se k tomu dostal?

To byla náhoda. Během studií na Ekonomické fakultě Vysoké školy Báňské mě kamarád přivedl k zajímavé práci, kde se analyzovala různá data z médií. Pro mě jako studenta to bylo velmi zajímavé jak obsahem, tak platově, prošel jsem přijímacím pohovorem a nastoupil. Postupně jsem se dostával na lepší pracovní pozice, až jsme s kamarádem založili vlastní firmu a tu předchozí posléze odkoupili. Současně jsme jedna z mála firem, která provádí monitoring médií. Realizovali jsme řadu analýz a výzkumů ve spolupráce s akademickými ústavy, nebo pro neziskový sektor.

Jaké jsou vaše motivace ke kandidatuře do krajského zastupitelstva. Co byste chtěl v politice dokázat, případně změnit?

Jde mi především o to, motivovat mladé lidi, aby v Moravskoslezském kraji zůstávali a snažit se vrátit mu zašlou prosperitu. Nemusí často jít o velké ekonomické pobídky, ale už jenom tím, že nějaký politik začne o svém regionu mluvit se zápalem a s nadšením, může prospět vizi, kterou mladí lidé vnímají. Bavíme se zde celou dobu o Krnovu, ale když se podíváte třeba na Ostravu, kde neuvěřitelným způsobem ožívá gastronomická scéna, kultura a lidé z vysokých škol tam začínají podnikat, tak uvidíte velký příslib do budoucna. Ostrava už dávno získává jinou image, než jen špinavého hornického města a v tom je důležité pokračovat a podporovat každého, kdo své okolí mění k lepšímu.

Zdroj: Koalice pro region